Pohádky z abecedy 1 - O králi písmenek

12. března 2017 v 5:00 | Václav Deyl |  Zajímavosti
Knížečku "Pohádky z abecedy" napsal Václav Deyl a ilustroval Miroslav Netík. Měla ji už má maminka jako malá (knížka byla vydaná v roce 1946) a i mně z ní často četla a mně se jako malému tato knížka velmi moc líbila. Často jsem na ni vzpomínal a tak v roce 1999, když jsem programoval program pro děti Petr, jsme si s kolegou řekli, že bychom ji mohli zkusit vydat elektronicky, jako program.

Kolega vypátral autory a vyptal si od nich povolení k vydání, včetně podpisů s věnováním. Pana Netíka vypátral v Brně a i se s ním několikrát setkal v přátelských rozhovorech (narozen 1920 a údajně ještě i dnes žije), ale pan Deyl byl už po smrti, tak povolení získal od jeho manželky. Knížku jsme přepsali do programu a přidali k programu Petr. Pohádek je osm. Pohádky si můžete přečíst zde na blogu, každý den uvedu jednu, pro vaše děti či vnoučata. :-)

Publikováno se souhlasem autorů knihy.



O KRÁLI PÍSMENEK



V jedné chaloupce žila maminka Abeceda, která měla třiatřicet dětí - písmenek. Kromě nich žili v chaloupce ještě bratránkové a sestřeničky, jako Vykřičník, Otazník, Čárka, Tečka a ještě jiní.

Jednou večer seděla maminka Abeceda na stoličce a houpala kolébku s maličkým Rozdělovacím Znaménkem, které se právě před několika dny narodilo. A poněvadž Rozdělovací Znaménko bylo pokojné, neplakalo a klidně spalo, vyprávěla maminka Abeceda všem ostatním dětem pohádky. Vyprávěla o tom, jak se stal lev králem zvířat a orel králem ptáků.

Když dovyprávěla, bylo chvíli ticho, až potom se Otazník, který má stále plno otázek a hádanek, najednou zeptal:

"A kdopak je králem mezi písmenky, tetičko?"

"Ještě nikdo. Protože nikdo nebyl králem zvolen," usmála se mírně maminka Abeceda.

"To bychom měli krále zvolit," zavolal Vykřičník.

"To není jen tak," řekla znovu maminka Abeceda. "Těžko by se nám volilo, poněvadž každé písmenko má nějakou zvláštnost, kterou ostatní nemají. Tak třeba 'J' by mohlo být králem, protože když se napíše, je ze všech nejdelší, 'O' je zase ze všech nejkulatější a 'Z' ze všech nejzubatější. Přitom žádné to písmenko samo o sobě neznamená skoro nic. Zato všechna písmenka dohromady - ó, to je přímo kouzelnictví, co dokáží. Různé řeči na světě, tisíce a miliony knih, každá věta, každé slovo, i mnoho zvířecích a ptačích zvuků, a každá pohádka je sestavena jen ze třiatřiceti pomocníčků - písmenek. Proto to nechme tak, jak to je, a nevolme žádného krále," navrhla nakonec.

Ale děti škemraly a škemraly, že si tedy budou jen tak na krále hrát.

Maminka Abeceda si ráda s dětmi hrála, proto vyhověla jejich naléhání a přikývla. "Dobře tedy, uděláme to tak," řekla, "že každé písmenko, které chce být králem, musí hezky vystoupit a říci, proč má být králem zvoleno. Až se přihlásí všechna, která budou chtít, budeme volit."

Vystoupilo 'K' a řeklo, že by chtělo být králem proto, že už samo slovo král začíná písmenem 'K'. Kdyby tam 'K' nebyIo, že by to vypadalo, jako by byl král bez hlavy.

'I' by chtělo být králem, protože prý je nejjednodušší při psaní a každé malé dítě, když se začíná učit psát, musí začínat s 'I'. 'P' zase tvrdilo, že je ze všech souhlásek skoro nejpotřebnější a že už dokonce byly napsány celé povídky, v nichž každé slovo začínalo písmenem 'P'.

Tak každé písmenko přiběhlo a každé se ucházelo o královskou hodnost. Jen 'A' se nepřihlásilo. Nemělo právě čas. 'A' totiž musí být skoro v každém slově a často bývá i mezi slovy, aby tato slova spojovalo.

Když se ho zeptala maminka Abeceda, zda by chtělo být králem, usmálo se a řeklo, že to asi nemůže být, protože je vlastně největším služebníkem ze všech písmenek. A jaké by to bylo, aby největší služebník byl králem?

Maminka Abeceda je pohladila po vláskách a řekla všem bratránkům a sestřeničkám, Dvojtečce, Středníku, Pomlčce, Vykřičníku a ostatním, aby začali volit.

Přihlásil se Otazník a povídá:

"Já volím to písmenko, které má abeceda v sobě dvakrát."

"Ale, ale, Otazníku," smál se Vykřičník, až se plácal rukama do kolen. "Ty ještě nevíš, že každé písmenko je v abecedě jen jednou?"

Ale Otazník se jen culil. "Jen si řekni abeceda - a vidíš, že je 'A' na začátku i na konci. Je tam tedy dvakrát. Také 'E' je tam dvakrát, ale písmenem 'A' abeceda začíná i končí. Já volím 'A', neboť také to bylo ze všech písmenek nejskromnější a o královskou hodnost se vůbec neucházelo."

"Už je to tak," řekla Dvojtečka. "Souhlasím s volbou. Však jsem tuhle četla, že největší čest patří tomu, kdo nejvíce pracuje. Víme všichni dobře, že to je 'A'. Ať je tedy králem a ať až do skonání světa začíná Abecedu."

Některá písmenka se sice na to tvářila kysele, ale nakonec kývla hlavou. A bylo zvoleno. Pak, když už všichni ostatní viděli, že se na ně nemůže dostat, začali to skromnému 'A' přát, výskali, provolávali mu slávu a nosili je na ramenou. Byla z toho veliká slavnost a jen 'A' se tvářilo nejskromněji.

Z té volby můžete poznat, že práce ctí nejen člověka a zvířata, ale také písmenka. Bylo zvoleno nejpracovitější a nejskromnější. Proto dodnes málokdo ví, že 'A' je králem, neboť 'A' se tím nikdy nikomu nepochlubilo. Pracuje právě tak pilně jako dříve a pomáhá všem, kteří zasluhují pomoci.


Zítřejší pohádka se jmenuje "PROČ MÁME TVRDÉ A MĚKKÉ I"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | 15. března 2017 v 5:58 | Reagovat

Jak autoři, tak i následně ty s kolegou jste vykonali opravdu záslužnou práci. Ta knížka je pěkné poučení pro děti a je úžasné, že je to vůbec napadlo, využít abecedu.

2 Panda Panda | E-mail | Web | 16. března 2017 v 9:25 | Reagovat

[1]: Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama