Pohádky z abecedy 4 - Proč se S nevrátilo domů

15. března 2017 v 5:00 | Václav Deyl |  Zajímavosti
Čtvrtá pohádka z knížky "Pohádky z abecedy" od Václava Deyla.

Publikováno se souhlasem autorů knihy.

PROČ SE S NEVRÁTILO DOMŮ



Petřík měl velká gumová písmenka, která mohl otiskovat na papír a sestavovat z nich celá slova. Protože však to dosud mnoho neuměl, dělal z písmenek obrázky. A jaké krásné:

Vytiskl malé 'o', do něho vytiskl dvě tečky, čárku a pomlku a hned z toho byla lidská hlavička. Na ni posadil obrácené 'V' jako šaškovskou čepici, dospodu vytiskl velké 'O', k němu dole dvě malá 'l' a místo rukou 'J', a panák byl hotov. Tečkami a čárkami mu mohl přidělat knoflíky, kapsy nebo boty. Jindy udělal sněhuláka, kterému posadil na hlavu obrácené 'U' jako hrnec, a z malého 'c' přidělal k hrnku i ucho. A co všelijakých hvězdiček, květin i zvířat a ptáčků dovedl z písmen natisknout!

Ale počkejte! Musíme vypravovat, jak se odtud dostalo písmenko 'S' na cesty a proč se už nevrátilo. Leželo na kraji stolu, Petřík je nevědomky shodil na zem, a když potom písmenka ukládal, nevšiml si, že jedno leží pod stolem.

Nastala vlahá letní noc. Velkému 'S' se pod stolem nijak nelíbilo, a když zpozorovalo, že okno je otevřeno, řeklo si, že si vyjde na výlet. Zkusí, jak to jinde ve světě chodí, jak jsou lidé dobří i zlí, a pak se zase vrátí domů.


Vykračovalo si rázně po silnici, zpívalo si k tomu písničku a cesta rychle ubíhala. Byla noc, nikde nebylo ani človíčka. Jen jednou se odkudsi hnal veliký pes, ale 'S' se schovalo za kámen a pes si ho ani nevšiml.

Dlouho šlo, až už je hodně bolely nožky a až se už začalo rozednívat. "To už daleko nedojdu," říkalo si 'S'. "Budu se musit vrátit, aby mě Petřík dlouho nehledal." Avšak právě před ním byl velký kopec a 'S' si ještě usmyslilo, že půjde po silnici až nahoru, aby vidělo, co je za kopcem.

Musilo jít ještě dobré půl hodiny. Než došlo na nejvyšší vrchol silnice, rozednilo se docela. Ah, jak krásně bylo vidět! Hory a modravé lesy, lučiny, potoky a chaloupky, malé jako krabičky zápalek. Vtom se 'S' zarazilo. Spatřilo, že silnice, která odsud běžela dále s kopce, vine se tak, že to vypadá rovněž jako 'S'.

"To je dobré," zasmálo se 'S'. "Nyní tu jsme dva. Malé 'S' a veliké, velikánské 'S', namalované na zemi bílou silnicí." Hned mu bylo veseIeji a poskakovalo si pěkně do výšky. Pak zahlédlo, že vedle silnice stojí vysoký sloup, a hned mu napadlo, že s vrcholu tohoto sloupu bude vidět ještě o mnoho lépe a dále do kraje. Vylezlo proto pěkně nahoru a usadilo se tam jako havran. Bylo zdaleka vidět, protože za ním byla už jen modrá obloha, proti níž se 'S' krásně odráželo.

Najednou jelo po silnici auto. Jelo jako čert a co nevidět bude na vršku. "Pojede-li touhle rychlostí dále, musí se tady rozbít," říká si 'S'. "Poněvadž lidé v autu ještě nevidí, že se tady silnice prudce zatáčí jako had. Až přijedou sem, odkud to už uvidí, bude pozdě, a nebudou už mít čas zabrzdit."

Auto uhání vesele dále a stále rychleji a rychleji, neboť čím dále k vrcholu je kopec mírnější a mírnější. 'S' vidí, že musí zabránit neštěstí. Začalo na sloupu skákat, mávat rukama a křičet jako divoké, že se tady takhle rychle jezdit nesmí.

Lidé v autu spatřili a zaslechli skákající 'S', zpomalili auto, a když přijeli až k sloupu, zastavili.

"Copak tam skáčeš, maličké?" ptala se dáma z auta.

"Takhle rychle nesmíte jezdit," křičelo dolů 'S'.

"Ale, ale, drobečku. Auto je přece k tomu, aby rychle jezdilo. Kdybychom nepotřebovali někde co nejrychleji být, nemusili bychom mít auto. A kdyby jezdilo auto tak pomalu jako vůz s kravami, byla by to nejdražší jízda na světě."

"No ovšem. Já vím, že auta mají rychle jezdit. Ale ne všude. Podívejte se!" A 'S' ukázalo na ostré zatáčky silnice, na druhé straně kopce.

Teprve teď si toho lidé v autu všimli a zbledli. "To jsme nevěděli," pobrukují. "Pane, kdybychom nebyli bývali upozorněni a jeli tak prudce dále, nevím, nevím, zda bychom to zabrzdili. Děkujeme ti mnohokrát, drahoušku! Takové hodné 'S' by mělo být všude, kde jsou ostré zatáčky, aby se nám nic nestalo."

Pak sedli do auta a odjeli.

'S' vidělo, že by tady mohlo mít důležitější práci než doma v Petříkově krabici. A když dopoledne upozornilo ještě několik vozů, řeklo si, že zůstane zde a že bude raději pomáhat lidem, než aby si doma hrálo.

Také automobilisté si toho brzo všimli. Postarali se, aby před všemi ostrými zatáčkami byl postaven terč s namalovaným velkým 'S'. Toho si můžete všude všimnout; a není to jen u nás, okolo naší vesnice, ale po celém širém světě, kde jezdí auta. A tak už se ani nedá spočítat, kolika Iidem toto 'S' zachránilo život.


Zítřejší pohádka se jmenuje "ZTRACENÁ TEČKA"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | 15. března 2017 v 6:10 | Reagovat

Fakt autory obdivuju. Pěkná pohádka. Hraním a pohádkami se děti snadněji učí. Pohádky jsou napínavé s děti jsou ochotné je číst nebo poslouchat a snadno si pak vše pamatují. :-)

2 Panda Panda | E-mail | Web | 16. března 2017 v 9:30 | Reagovat

[1]: Před těmi 70 lety možná jo, ale mám obavu že dnes už knížky s pohádkami děti moc nezaujmou, je to "málo akční".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama