Tom 3

1. března 2017 v 5:00 |  Kočičky
"Včera se tu roztahoval můj mladší bráška Flíček, ale slíbil že si můžu také napsat svůj blog."


"Říkají mi Tom a jsem velký a moudrý kocour. Flíček si myslí že jsem strašpytel, ale to na něj jen hraju!"

"Tady na skříni se mi líbí, nikdo mě tu neruší když přemýšlím nebo medituji."

"Chrrr chrrr chrrr...."

"Chrrr chrrr chrrr...."

"Co? Ale né, nespím! Jak jste na to přišli?"

"Den začínám vždy hatha-jógou."

"K večeru monitoruji provoz na netu."

"Myslí si že spím, ale já bedlivě sleduji každý paket. Zkrátka to tu všechno vedu."

"Pravidelně sledují i veřejnou dopravu."

"Hlavně zda .... co? Co to šustí?"

"To je ... můra? ... Můra! ... Můra! Můra-můra-můra-můra-můra-můra-můra!!!!"

"Tak, je čas obrousit drápky...."

"...a jít si procvičit ještě nějaké to vzpírání."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 1. března 2017 v 6:18 | Reagovat

Koukám, že máš zdokumentovaný každý kočičí krok. S prohlížením starších fotek určitě přicházejí vzpomínky, většinou asi super vzpomínky, že jo ? :-) Takové příjemné ohlédnutí v čase, paráda!

2 Panda Panda | E-mail | Web | 1. března 2017 v 7:52 | Reagovat

[1]: Zdokumentovaný jo, kočičky byla má největší radost. :-) Ale - už kočičí archiv pomalu dochází.

3 Libby Libby | E-mail | Web | 1. března 2017 v 9:50 | Reagovat

Taky jsme měli bílého s mourovatým, jmenoval se Bělobřušek :-) Byl chytrý a hodný, chůva pro koťata :-D Cvalíček zdědil jeho povahu :-D

4 Panda Panda | E-mail | Web | 1. března 2017 v 10:14 | Reagovat

[3]: Jo jo, Bělobřuška jsem sledoval. Dost mi Tomáška připomínal. A také pak později Tom skončil stejně, také se ztratil. To je na kočičkách smutné, že když si je člověk zamiluje, tak pak přichází rozloučení. Je těžké tyto smutky přijmout.

5 Libby Libby | E-mail | Web | 1. března 2017 v 10:49 | Reagovat

[4]: Je mi po Bělobřuškovi smutno :-( Ale je zase pro mě přijatelnější, když se ztratí, pořád čekám a čekám, že se vrátí, třeba po měsících :-) Když nám Míšu I. srazilo auto,bylo to pro mě hrozné a do dnes to bolí :-( Byla to moje vysněná kočka bílo rezavá a bylo mi dopřáno se sní těšit jenom pět měsíců ... teď se těším s těma mýma čtyřma kožuškama a jsem ráda, že je máme, Míša II. je hodně povahově stejný s předešlým Míšou :-)

6 Panda Panda | E-mail | Web | 1. března 2017 v 11:01 | Reagovat

[5]: Říká se že smrt se má přijmout, že je to součást života. Ale není to pravda, nedá se zvyknout. Ty bolesti jsou i po letech stále stejně silné a jen se k nim hromadí stále další. A zvláštní že nejvíc odcházejí kočičky které máme nejraději (náš nejmilejší Flíček byl také jen asi 5 měsíců). Možná je v tomhle dost prospěšný blog, kdy se člověk může vypovídat ze svých pocitů a sdílet je. Vlastně proto asi jsem si založil blog, moci dostat ven pocity které se roky skrývaly.

7 Libby Libby | E-mail | Web | 1. března 2017 v 11:34 | Reagovat

[6]: Máš pravdu, souhlasím s Tebou :-)

8 Lukas Lukas | Web | 1. března 2017 v 12:59 | Reagovat

roztomilé, vskutku :-)

9 M. M. | Web | 1. března 2017 v 19:03 | Reagovat

To je kulíšek :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama